Láska
Láska
Slovo láska má širokou škálu významů, od bytostně důležitého vztahu (láska mezi dvěma lidmi, vlastenectví jako láska k vlasti) po vyjádření spokojenosti nad chvílí zábavy („Miluji ten film“). Termín „láska“ může popisovat intenzivní pocit náklonnosti nebo emocionální stav, často mezi osobami, zvláště mezi mužem a ženou, a zároveň i odpovídající postoje a jednání. Pro svůj velký psychologický význam je láska jedním z nejdůležitějších námětů v umění – knihách, filmech, divadelních hrách i písních mnoha žánrů.
Definice lásky
Je mnoho forem lásky. Láska existuje ve všech kulturách, avšak liší se formy jejích projevů i způsob jejího pojmenování a interpretace. Význam pojmu se velmi liší i v individuálních pojetích jednotlivými lidmi, protože vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a osobní zkušenosti. Přesto bylo učiněno mnoho pokusů, jak lásku definovat.
Kladný, silný emocionální vztah k osobě, ideji nebo věci, v některých podobách přecházející až k obecnějšímu ztotožnění s altruistickými morálními hodnotami. Může být také součásti diagnostické bipolární škály láska – nenávist (podle Psychologického slovníku Hartlových)
Vztah mezi dvěma lidmi charakterizovaný silnou citovou vazbou, nezištností, stálostí, vytrvalostí, odpovědností a vzájemnou věrností. Stadium, které může navazovat na stav zamilovanosti a přitažlivosti. V přeneseném významu též vztah ke skupině lidí, idealizované osobnosti nebo ideji, který je tak silný, že jedinec klade sebe a své zájmy až na druhé místo. Ve třetím významu je láska totožná s romantickou zamilovaností. (Sociologický slovník, Jan Jandourek)
Láska je cit. O citech se nedá moc říct ani se nedají ovlivnit rozumem, prostě tady jsou. Prostě najednou zjistíš, že ti na někom záleží, že mu přeješ jen to nejlepší, že chceš být v jeho blízkosti, že máš radost, když on má radost. (Martin Vopěnka)
Australský psycholog J. T. A. Condon (1993) lásku charakterizoval v rámci své teorie vazby (attachment, v češtině se překládá též jako přilnutí). Lásku charakterizoval těmito snahami:
o druhém něco vědět
být s ním ve vzájemné interakci
vyhnout se odloučení nebo ztrátě
ochraňovat
uspokojovat neboli sytit potřeby druhého člověka
Americký psycholog Robert J. Sternberg vytvořil typologii založenou na třech základních rozměrech lásky:
intimita, vzájemná blízkost (intimacy)
vášeň (passion)
vzájemná oddanost (commitment)
Na tomto základě rozlišoval 8 stavů:
neláska (nonlove, nepřítomen žádný základní rozměr)
zalíbení (liking, přítomna intimita)
zamilovanost (infatuated love, přítomna vášeň)
prázdná láska (empty love, přítomna oddanost)
romantická láska (romantic love, přítomna intimita a vášeň)
přátelská láska (companionate love, přítomna intimita a oddanost)
osudová láska (fatuous love, přítomna vášeň a oddanost)
dokonalá láska (consumate love, přítomny všechny tři rozměry)
B. Fehrová faktorovou analýzou určila 9 typů lásky.
Psychoterapeut a spisovatel M. Scott Peck lásku definuje takto: Je to vůle rozšířit své „já“ ve prospěch duchovního růstu, ať už vlastního, nebo cizího.
Stav lidské mysli a těla, kdy požitek z činnosti, která byla dříve prováděna pouze nárazovitě, se změnila v požitek stálý, stabilní, dlouho trvající a neutuchající. (Prof. Urban)
Láska k hodnotám a činnostem
O lásce se běžně mluví i ve vztahu k nejrůznějším hodnotám a činnostem. Existuje například
láska k lidstvu (filantropie)
láska k Bohu
láska k zákonům a spravedlnosti
láska k vlasti, k rodnému kraji, obci atd.
láska k zdraví (pohodě)
láska k přírodě
láska k jídlu
láska k vědomostem
láska ke sportu
láska ke slávě, uznání atd.
láska k penězům
a nesčetně dalších
Zamilovanost a láska z biochemického pohledu
Tento článek obsahuje závažné či sporné informace, které nejsou řádně podloženy zdroji!!!
Když poprvé spatříme nějakého člověka, lidské oko přenese jeho obraz do mozku, který vyhodnotí zda se tento člověk hodí právě k nám. Někteří psychologové se domnívají, že nosíme ve svém podvědomí zapsány určité charakteristické rysy. Všechny tyto rysy dáváme najevo řečí těla - tím jak se pohybujeme, tváříme a chováme.
Když se na nás podívá osoba opačného pohlaví, její mozek během vteřiny vyhodnotí, jestli neseme stejné znaky. Pokud mozek vyhodnotí, že jsme osobou vhodnou k seznamování, spouští se další reakce v lidském těle.
Vzruchy přenesou do nadledvinek pokyn, aby začaly produkovat hormon adrenalin. Dále se uvolňuje fenylethylamin (C8H11N). Fenylethylamin vyvolává euforii podobně, jako droga amfetamin. Dalšími uvolňovanými látkami jsou dopamin, který zlepšuje náladu a nonadrenalin, jenž se podílí na přenosu vzruchů do mozku. Na tváři zamilovaného člověka se objeví malé červené flíčky, což je zase způsobeno prokrvením cév.
Zamilovaný člověk začíná být postupně na fenylethylaminu závislý. Pokud nedostane svojí dávku, tak nejí, nespí a nepracuje.
Fenylethylamin se vylučuje pokaždé, když jsme v přítomnosti milované osoby. Vylučování fenylethylaminu se později snižuje a nahrazuje jej jiný hormon - endorfin. Pokud nejsou lidé připraveni na fakt, že jejich láska pomalu vyprchá (snížení hladiny fenylethylaminu), dochází k rozchodu.
Významným hormonem v procesu lásky je oxytocin, kterému se též říká „hormon lásky“. Má výraznou roli jak v mateřské lásce, tak v erotické lásce a pravděpodobně i v dalších typech lásky.
www.zlatička4ever.blog.cz
(zlaticka4ever ♥SB♥, 18. 3. 2008 17:02)